Výstava Doll Prague 2017

Bylo to prostě úchvatné! A když jsem v pátek dopoledne vstoupila do atmosféry příprav, věděla jsem, že tato výstava bude opravdu jedinečná!

Páteční dopolední hodiny byly vymezeny pro přípravu a výstava byla otevřena pro veřejnost od čtyř hodin odpoledne. Tento den jsem měla zázemí u Lesmínky a jejich látkových panenek. Uvažovala jsem také nad tím, zdali by se mi povedlo nafotit tolik detailních fotek panenek, kdyby už byla výstava otevřená pro veřejnost, protože chvílemi tam nebylo úniku z některých uliček, natož se zastavit, najít si kompozici a v klidu fotit 🙂

Teď bych ještě ráda popsala pocit, který se ve mně tetelil, když jsem jela první den unavená domů před půlnocí. Byl to takový hřejivý a spokojený pocit, že vše bylo skoro jako v ráji….. a velký obdiv, s obrovským poděkováním patří pořadatelům výstavy! Přítomnost autorů s celého světa byla špička ledovce, kterého dosáhli a podle mě to nebylo vůbec snadné. Myslím, že si tam našel každý svůj šálek kávy, jak se říká, protože tam bylo opravdu spousty různorodých panenek, medvídků a celkově různých stylů tvorby.

Mohla bych o tom vyprávět hodiny a hodiny, jak jsem se jen poposunovala lehkými kroky od jednoho stolu ke druhému a nevěděla jsem zdali mám koukat, fotit nebo obdivovat a proto to nebudu prodlužovat povídáním, uvařte si čaj nebo kávu a pojďte se podívat co vše zachytil můj objektiv 🙂

Kliknutím na fotografii vstoupíte do fotogalerie:

Určitě poznáte, že tam nějakou panenku mám dvakrát, možná i vícekrát, ale bylo to náročnější než jsem čekala 🙂 Procházela jsem to celé s foťákem asi pětkrát a vždy jsem našla něco, co ještě musím vyfotit a ještě tam …a toto… a ono….. a vším se pak „prohrabat“, to byla taková noční práce 🙂

Teď vypíchnu pár fotek panenek, které mi nedají jen tak spát a myslím že se mi budou občas vyskytovat v mých snech 🙂

Kdykoliv jsem vstoupila do sálu, vždy jsem se zastavila u Kardenchiki Dolls

Pak jsem popošla o kousek dále a prohlížela jsem si na vlastní oči nejen autora Michaila Zajkova 🙂

Nu a má velká slabost Connie Lowe a její úžasné panenky. Měli jsme možnost poprvé vidět na vlastní oči její nové Stely a porovnání velikostí jejich panenek. Connie je velmi milá, sympatická autorka a bylo mi potěšením se s ní seznámit 🙂

Jen jsem se otočila od stolu Connie a byla jsem ve světě krásných vílích dam. Byla to slast pro oko a dokonalost ve všech směrech.

Dva kroky dále a koukly na mě krásné okaté malé princezny, jen si jednu vzít a pochovat, opravdu k tomu vybízely 🙂

Několikrát jsem se zasekla u panenek od Agne Mikalauskienė.

A tato byla mou favoritkou <3.

Přešla jsem do druhého sálu a uprostřed stála „bohyně“, jinak se to napsat ani nedá…

O kousek dále mě upřímně rozesmály tyto „holčičky“ 🙂

Jejich výraz byl natolik okouzlující, že vám to nedalo a smáli jste se na ně také 🙂

A když jsem dorazila na balkón, tak se mi zatajil dech u budoárových panenek od autorky Elisa Fenoglio.

Doteď nerozumím tomu, že v této velikosti někdo dokáže vyrobit něco tak krásného a neskutečně „živě“ působícího.

Panenky byly na výšku max do 30ti cm, myslím že byly menší a byly naprosto dokonalé.

Zjistila jsem, že kdybych si chtěla hned jednu pořídit, že si prostě nevyberu, protože se mi líbily všechny a vlastně doteď to nevím.

Pokud mě autorka sledovala, když jsem tam poprvé dorazila, musela se asi smát, protože já nad nimi stála, obhlížela, kroutila hlavou, obdivně popisovala, že nerozumím tomu, jak taková malá panenka může mít řasy, tak reálný pohled a dokonalé oblečení 🙂

 

Doll Prague 2017 byla jedinečná výstava, kterou budu ještě dlouho žít a budu doufat, že to nebyla poslední! 🙂