Hujoo Yomi – puntíky všude kam se podíváš :-)

Malá Hujo měla od začátku modré oči, tak jsem si řekla, že je čas na změnu! Dostala hnědé oči a druhou paruku od Amber, která je přímo andělská 🙂 V ten moment bylo jasné, že si Yojímnka prostě červenou na sebe nevezme :-)) Prohlédla jsem své zásoby látek a začala jsem uvažovat jestli ušít něco do hněda, nebo spíše něco džínového… a pak na mě vykoukla nádherná růžová látka s tmavě hnědými puntíky a bylo rozhodnuto 🙂

Doufám, že je vidět, na této první fotce, že je Yomi s letními šaty spokojená 😀
Pro mne je každé šití takový malý oříšek, protože nemám střihy a vše jedu tak zvaně „horkou jehlou“.. chudák moje babička švadlena, kdyby měla tu možnost mě vidět jak to flákám, asi by nebyla ráda 🙂 ráda na ni vzpomínám a vybavuji si jak ji sleduji při stříhaní látky na obrovském dřevěném stole, nůžky vydávají neuvěřitelný zvuk v kombinaci s tím dřevem a pak jak sedí za šlapacím strojem a šije a šije a šije….. omlouvám se, ale muselo ze mě ven 🙂
Šatičky jsou podšité, včetně sukně, která jde naaranžovat jako balónová a prozradím vám, že jsem je stříhala přímo na panence, respektive jsem na panence kreslila i záševky aby ji to opravdu pasovalo. Nejhorší část byly dva patentky vzadu, vybrala jsem ty nejmenší co se dají koupit a takovou titěrnost přišívat, to bylo nad moje nervy, obzvláště, když se mi několikrát zamotala nit na několikanásobný uzlík 😀
Došila jsem šaty a nějak se mi k nim nehodily červené střevíčky… proto jsem se rozhodla vyrobit i nějaké letní botičky. Do té doby jsem si myslela, že mám nejhorší za sebou, ale byl to omyl 🙂 Nemám kopyto na krásně kulaté střevíčky, tedy nelze tvarovat a jelikož má Yomi hodně placatou nožičku, tak mi spíše připomínají papuče, ale nám to nevadí!
Nejhorší věc při focení je přímé venkovní sluníčko, pokud není brzo ráno a nebo večer…. ale já jindy neměla čas, tak jsem ráda, že nakonec vyšly fotky hezky a opravdu se mi špatně vybíraly ty, které půjdou do světa, protože ona je prostě krásná na všech! …. to ale většina sběratelek zná…
Dnešní focení bylo doprovázeno navíc dosti silným větrem a jsem ráda, že jsme to nakonec obě ustály, Yomi fyzicky a já psychicky 😀

…a sluníčko zasvítilo přímo na Yomi, to se jí líbilo…

.. musela zamávat 🙂

… když mi po několikáté spadla dozadu, díky větru, tak už se mi posmívala :-))

a tady už je moje malá stydlína…

tak zase někdy příště 🙂