Jak to všechno začalo
Ano, sbírám panenky ….. někdo na toto mé konstatování zvedne oči a myslí si své(jak dětinské), jiný se zamyslí jestli si s nimi i hraji po večerech? … další je rád, že našel podobně smýšlející duši 🙂
Pravdou je, že nezapadám do věkové kategorie, která je přiřazena panenkám, které vidím běžně v hračkářství, ovšem mám pocit, že pohled, na takovou ženu, je jiný než na muže, který drží v rukou dálkové ovládání k autíčku a přitom chodíme dost často do stejného typu obchodu nebo eshopu :-))) Osobně říkám, že je to koníček který mě baví a to je podstatné.
Koupit panenku není jen to jediné, co se za tím vším skrývá. V momentě kdy mě nějaká panenka zaujme, tak se mi rozjede fantazie co vše na ni vytvořím, jak to ušít, uháčkovat, nafotit a dále prezentovat. Velký ranec, který hlavně žere(doslova) čas, kterého nemám a nutně bych potřebovala 🙂
Začalo to už dávno v mých dětských letech, kdy na pultech byly panenky za 40,-Kč, měly na hlavně plastovou poklici s pár vlasy a v pase se po chvíli hraní zlomily(lepidlo pomohlo, ale ne na dlouho 🙂 ). První panenka, která pomalu a jistě rozvíjela můj nynější koníček, byla vytoužená Barbie od Mattela.
Děkuji tímto mým rodičům, že mi ji zakoupili na dovolené v Řecku a vydali se ze svých finančních zásob 🙂 Bylo to za doby těsně před revolucí a nestála málo, ovšem mám dodnes před sebou ten pohled na plný regál Barbie panenek s příslušenstvím. Určitě jsem musela mít otevřenou pusu… zírat…. zírat a v myšlenkách si říkat, že jsem se narodila na špatném místě 🙂
Mrzí mě jediné, že jsem veškeré ušité modely na tuto Barbie nechala v mém rodném hnízdě, ale zase mě trochu uspokojuje myšlenka, že si s nimi ještě někdo vyhrál. Panenku mám dodnes schovanou a byla jedinou „hračkou“ kterou jsem si sebou vzala, když jsem vylétla od rodičů 🙂 Poté jsem měla velkou pauzu a panenky jsem jen chodila obdivovat do obchodů, jindy jsem si prohlížela webové stránky, které byly o panenkách a tak to pomalu a jistě začalo…..
Přesně, mám to úplně stejně. Taky nechápu, proč si chlapi úplně v pohodě můžou lítat s letadýlkama jako malý kluci a nikomu to nevadí. A když řeknu, že sbírám panenky, tak se hned každý ptá, jestli si s nimi hraju :-(. Moje vášeň pro panenky se probudila až s narozením dcery a po nákupu zlevněné panenky po vánocích. Do té doby jsem panenky v obchodech jen okukovala a snila o tom, že až budu mít holčičku (prvorozený byl kluk), tak jakou panenku bych jí koupila. No a teď už je kupuju sobě :-D. Je to lepší než platit za psychiatra. Krásně si u toho odpočinu a vrátím se do dětských let ;-). Tady na blogu jsem našla stejně smýšlející lidi se stejným zájmem, pokochám se jejich sbírečkou a najdu další inspiraci i pro sebe. Tak ať se Ti tvoje sbírečka pěkně rozrůstá a těším se na další tvoje úlovky :-).